Hudební inšpír

Včera jsem se inspirovala já, dnes tuto inspiraci předám vám.

Poslední prosincové dny jsou melancholické svým počasím a ta melancholie tak nějak proniká až ke mně a odráží se ve všem, co dělám.  Ve výběru knih, filmů i muziky. Včera jsem se stala tulákem po internetové síti, proklikávala se dál a dál, až sem narazila na kapelu, která je melancholií doslova prosáklá.

Angus and Julia Stones - Toť jméno bratrskosesterského dua z daleké Austrálie. Prozatím mají vydána dvě alba - A book like this (2006) a Dont the way (2010) - obě si můžete stáhnout na serveru uloz.to. Víc vám prozradí oficiální webovky /http://www.angusandjuliastone.com/ které stojí za shlédnutí už jen proto, jak jsou výtvarně zkomponované. Pro úplně nalákání vám samozřejmě nabídnu hudbu, která vlastně řekne mnohem víc, než je potřeba. Tak tedy pár výborný kousků k poslechu:

Lonely Hands
For You
Yellow brick road
Just a Boy 
A spoustu dalších...

Muzika je to líbivá, alespoň pro mě. A co pro vás?

Čudla

Láska. Láska? Láska!

Chcete vidět velký příběh? Příběh o lásce, která všechno překoná? Příběh o lásce, která je věčná?
Chcete? Určitě Chcete. Nu, tak se podívejte, protože "já slyšel jsem, že vaše srdce říká láska, láska, láska!"

Zvědavci tedy mrkejte na
Avalanche City - Love Love Love

Mařta

Znáte Mařtu? Znáte. Kdo by neznal. Kdo neznáte, poznáte.

Naše milá Mařtička se nám vrátila ze zeleného ostrova, sic jen na chviličku, a tak jsme se po dlouhých 4 měsících zase potkaly. A pro jistotu hned dvakrát.

Předevčírem jsme se sešly na dýchánku v intimní společnosti plné ženského plkání, popíjení dobručkých a lehce omamných nápojů, sladkých i slaných pokrmů, deskového hraní a rozdávání dárečků, přičemž největším obdarovatelem byla Mařtička. Podvečer se plynule přelnul ve večer a nám bylo dobře a s postupem času vlastně čím dál líp..

Včera jsme si zaplavaly, abychom eliminovaly ty poctivě nabrané kilíčka během Vánoc.

Přes dvojí vidění jsme se spolu zatím nerozloučily, takže snad tuším další shledání, v pořadí už třetí. Těším se.

Čudla

1000 !!!

Počet návštěvníků překročil první 1000!! Juchůůů, všem věrným čtenářům děkuji ;)

Bavte se, Čudla

PF 2012

A je po Vánocích...nezoufám, ještě nás čeká Nový rok ;)

PF 2012 pro Vás všechny, hlavně v tom dalším roce držet pohromadě!

Užívejte mezisvátkového volna, ahoj všem. Čudla

V předvečer Štědrého dne

Celý prapodivný týden ukončil páteční den. Byl ponurý a smutný, avšak s jednotným národem (klišé, ale já se tomu nemůžu ubránit). Státní hymna a jednadvacet salv. Potlesk a tiché cinkání klíči. A pak ticho. Ticho.

V předvečer  Štědrého dne je to smutné za námi.

V předvečer Štědrého dne už není kam spěchat.

V předvečer Štědrého dne je čas na rozjímání.

V předvečer Štědrého dne...

Je zvláštní, že ač mám touhu psát sem a podělit se tak o svoje myšlenky, občas se mi stane, že jsou ty mé světoborné myšlenky prostě nevyjadřitelné. Ztratím nit. Dojdou slova. Anebo slova jen nestačí. Tak dnes už nebudu psát. Je o čem. Ale není čím. Tak se tu potkáme příště. Pro dnešek - v předvečer Štědrého dne - vám přeji jen to nejlepší. Tak ahój, vaše a naše Čudla.

P.S. U toho rozjímání si broukám koledy, a tak se o jednu podělím, tedy staroanglická God rest ye merry Gentlemen pro vás. 

                               

V.H. ...

V neděli 18. prosince zemřel Václav Havel...
...dnes jej celý národ vyprovodil naposledy na hrad. Jsou toho plné noviny, tak nevím, co víc psát. Snad jen, že doufám, že se jako národ poučíme z vlastních chyb a uchováme alespoň některé Havlovy myšlenky a ideály. Ať se za nás nemusí stydět..
Narodila jsem se do socialismu, ale díky Havlovi (ne pánubohu) jsem v něm prožila (aniž bych si cokoliv pamatovala) necelé dva roky. Je nejvyšší čas začít rozmýšlet..

V neděli jsem u orloje zapálila svíčku




Jedno video, které stojí za vidění http://www.youtube.com/watch?v=wiFZbbd438g

Jestli chcete, kupte si speciál Lidových novin http://www.lidovky.cz/special-ln-vaclav-havel-vychazi-uz-ve-stredu-fme-/ln-media.asp?c=A111220_123343_ln-media_sm

Čudla

Alkorácké Vánoce

Když už jsme v té vánoční atmosféře, tak nesmím opomenout napsat o Vánocích s Alkoráky.

Letos jsme se vypravili na Ploštinu. Ploština je dnes vlastně jen památník a jedno malé muzeum, dříve to však byla vesnice, která  zanikla v době II. sv. války. Dobráci Valaši u sebe schovávali partyzány, což se nacistům moc nelíbilo, a tak tuto vesnici jednoduše vypálili...ale zpět k Vánocům.

Na Ploštině jsme přebývali v malé chatičce, spíš takové boudě budce, ale o to jsme k sobě měli blíž. Na večeři jsme se vyšňořili do oddílových krojů. K jídlu se podával již tradiční tlamolep, aneb to nejlepší jídlo na světě (sladká ovesná kaše, do které si každý naloží, co je mu libo - čokoládku, rozinky, kompot, skořici, oříšky..). Pak přišli na řadu dárečky, které se nám nadělili pod stromeček (vyšňořený ručněrobenými ozdobami). A že jich letos bylo. No a pak se koledovalo, hrálo, jedlo cukroví, pilo čaj a užívalo společných chvil...

Stojí za to být Alkorák ;)
Hezký večer přeje vaše Čudla

U štědrovečerního stolu

Do Vánoc bylo ještě relativně daleko, ale v Olomouci už jeden  Štědrý večer nastal.


Ke společnému svátečnímu stolu nás pozvala Adélka. Večeře byla tradiční - bramborový salát (takový, jaký má kdo rád) a smažený kapr. Lahoda, lahoda, lahoda! Nikdo nespolkl kost a všichni se zalizovali od ucha k uchu. Jako sladkou tečku na závěr pro nás Áďa upletla (!) výbornou domácí vánočku, po které se doslova zaprášilo! Večer nám krásně plynul, rozdali jsme si přáníčka a malé dárečky, podívali se na pohádku Anděl páně a pak pozvolna zamířili ke svým domovům..

 

B-day

Juch, slavili jsme, pampadampa, a zase a zase, nějak se nám to na ten konec roku nakupilo!

Dnešní pohled..

.. z okna ven byl kouzelný. Je 5. prosince, Mikuláš si to šine světem, počasí jako na apríla, ale to nebe, to nebíčko! A orel? Stále věrný svému místu.

Advent

I když to tak venku nevypadá, nastala doba adventu. Všichni horečně přemýšlíme, co pořídíme našim drahým za dárky, jsme nervózní ze zápočtů, maminky trápí úklid a pečení a tatínky - ty asi netrápí nic, kromě jejich nervózních manželek :)
Tak nějak nám mezi prsty uniká podstata adventu a svátečního času. Jen málo kdo z nás si uvědomuje, že advent není doba spěchu, ale naopak poklidu a očekávání. Lat. slovo adventus totiž znamená příchod, čímž je myšlen příchod Ježíše Krista. Původ čtyř neděl před Vánoci má tedy silné křesťanské kořeny. Důležitým symbolem předvánočního času je adventní věnec se čtyřmi svícemi. Máme jeden takový věnec na bytě (díky Marťově šikovné sestřičce) a včera jsme společně zapálili už druhou svíčku. Tak se nám to očekávání krátí :) Pěkný večer všem.

Mikulášský Jarmek

Ano, i letos jsme se s Alkorákama vypravili na jarmek do Valašských Klobúk. A jako tradičně jsme se měli výborně.
Vyprdli jsme se na cestování autobusem s Domečkem a v devět hodin ráno jsme nasedli do vlaku směr Vlárský průsmyk. Cesta to byla dobrodružná a veselá, jako vždy :).
Na jarmeku bylo lidu a lidu. Okoštovali jsme, co se dalo (kyselicu, zelňačku s hokaidó, frgál, ovar, jehněčí klobásku, punč se zázvorem, svařák a bezinkové a pampeliškové víno), ohmatali a obhlédli si kdejaké to řemeslo, vyzkoušeli plstěné klóbrce a mrkli se na Kosenku, která vypadala po požáru dost pochmurně.
Čerti si nás neodnesli (i když někteří měli namále) a my si první prosincovou sobotu užili dosyta. Přikládám pár fotek pro představu. Pampalá pápá!

Dílna čtení

Občas ve škole děláme zajímavé věci. Jednou takovou zajímavou věcí byla Dílna čtení, kterou jsme měli v hodině didaktiky literární výchovy. Je to jedna z možných alternativ, jak dětem dopřát čtení jakékoliv knížky.

Podstatou této dílny bylo přinést dvě své oblíbené knížky. Jednu určenou dospělým čtenářům, druhou z oblasti literatury pro děti a mládež. V semináři je nás kolem dvaceti, sešlo se tak něco přes 40 knih, které jsme rozložili na přední lavice. Pak jsme se hezky mezi tou haldou knih procházeli a vybrali si tu, co nám padla do oka. No, a pak jsme si ji hodinku v poklidu předčítali. Tato dílna sloužila především jako inspirace, náhled do vkusu spolužáků a možnost seznámit se s různými novými či staršími knihami. Taky jsem si odnesla dost tipů, můj seznam literatury, kterou chci a musím přečíst, se podstatně rozšířil :). Přímo v hodině jsem sáhla po knize DĚDEČEK OGE - UČENÍ SIBIŘSKÉHO ŠAMANA. O čem tato kniha je? To vám sdělím později.

Kateřinka

Bylo Kateřinky. A já dostala milé dárky. Jmeniny jsem měla oficiálně až v pátek, ale svoje první roztomilosti jsem dostala už o den dřív. Čtvrteční ráno začalo snídaní do postele - toust, pomeranč, čokoláda, jablíčkový džus, malá káva s mlékem a pusa k tomu. Z postele se pak moc nechtělo. Láska prochází žaludkem, a tak na lahodnou snídani navázal výtečný oběd. Těstoviny s tuňákem na smetaně, šerírajčátky a dalším tajemstvím šéfkuchaře chutnali výtečně a zalizuju se ještě teď. A dárečky! Obří čokoláda a nejmilejší dárek, který vám neprozradím, protože ten musíte vidět :).
|Když Kateřinka, tak Kateřinský jarmark v Brodě. Spousta lidí, lehce opelichaný stromeček, trocha folklóru a dvacet deka arašídů v cukru. Jarmek hezký, pro letošek ne však poslední.

Čudla nudla :)

Nohavica o Bezručovi

V pondělí jsme se vydali na přednášku českého písničkáře a také básníka a odborníka Jarka Nohavici o pravosti Bezručových Slezských písních.

 Pro nezasvěcené do "bezručovské" tématiky - doteď se vlastně neví, jestli Petr Bezruč (vl. jménem Vladimír Vašek) napsal, anebo nenapsal Slezské písně. No a Jarek Nohavica nám přijel osobně dokázat, že si vlastně tak nějak můžeme myslet, či se alespoň domnívat, že ty písně ve skutečnosti napsal (aspoň některé) někdo úplně jiný - Bezručův přítel Ondřej Boleslav Peter! Škandál po více jak sto letech ;).

Přednáška to byla mimořádně poutavá, aula FF UP byla nacpaná k prasknutí a pan Nohavica byl víc než famózní! Odborník na slovo vzatý (bez nadsázky, je vidět, že se Bezručem opravdu zabývá delší dobu), který nás svými přesvědčivými a vtipnými argumenty alespoň nahlodal, jak že to s tím Vladimírem Vaškem, alias Petrem Bezručem vlastně bylo. Aplaus se nesl sálem, akademičtí rejpalové si sice neodpustili vrtnout si do neštudovaného prezentéra, ale Ladovská zima je Ladovská zima ;). Pro vícero informací si od 1.12.2011 můžete kliknout na Nohavicův web www.petrbezruc.cz.

Pro pobavení jeden Bezruč online http://www.youtube.com/watch?v=nNcG_BJuAUM
Hezký podvečer

Sváteční výletování

Venku mlha tak hustá, že by se dala krájet i strouhat. Přesto jsme se rozhodli využít svátečního dne a vyrazit na výlet. Na velkolepý výlet na Maršov, protože tam je na podzim krásně. Co na tom, že jsme si neviděli na špičku nosu. Co na tom, že venku se teploměr klanil spíš k nule. Co na tom, že sluníčko si vzalo ve čtvrtek volno. Stejně jsme vyrazili a dobře jsme udělali.

17. listopad - studentů den. Dva studenti tělocviku proto nezaháleli a razili si to do kopce hezky zvesela. Hodně si povídali, občas zpívali, občas si jen tak štrupali až dorazili k cíli. Lípa na kopečku nad dědinou už je bez listí, ale i tak je tam vážně hezky (mlhavý Maršov jsme ani nezahlédli). Na fotce u křížku se moc nesmějem, to jen že nám úsměv trošku zamrzli tím sychravým počasím :) Dali jsme si šálek čaje, zblajzli banán a šli (a trochu se vezli) směrem domů. Pracovat, ale o tom až jindy... Šalom

Uherskobrodská knihovna

Touha po čtení a taky zima jak na Sibiři - to byly dva hlavní motivy, které mě včera v podvečer zahnaly do naší knihovny. Trošku sem se bála, že nemám zaplacen roční poplatek (lidová cena za hubičku - 60 Kč), když se na mě ta paní za pultem tak kabonila. Ale mýlila jsem se, ona se ta bába kabonila pořád (imidž je na nic).

A co jsem si půjčila? No samou kvalitní literaturu přece, jak jinak:

Jan Balabán - Kudy šel anděl (2003)

Martin Vrána dospívá v sedmdesátých letech na ostravském sídlišti. Navlas stejné panelové domy se stejně olezlými putykami, místo bez náměstí či kostela – tak vnímáme atmosféru města, na které se snáší temno doby; města, v níž hlavní postava prožívá milostný vztah a zatvrzele, třebaže nehlučně vzdoruje sídlištní maloměstskosti i socialismu lepších zítřků.

O autorovi: Jan Balabán se narodil v Šumperku roku 1961, zemřel v roce 2010. Absolvoval FF UP v Olomouci, obor čeština - angličtina. Je držitelem ceny Magnesia Litera za romány Možná že odcházíme (2005) a Zeptej se táty (2011).




Irena Dousková - O bílých slonech (2008)
Hrdinové jsou obyčejní, všední – nikoli bezbarví. Každý naplňuje tezi o jedinečném osudu, ve kterém se zrcadlí kus velkých dějin. Jejich příběhy mají překvapivě málo děje, o to víc a naléhavěji však rozvíjejí atmosféru, navozují pocit, který autorka pojmenovává jako „vůni času“.

O autorce: Famózní autorka Hrdého Budžese, říkat vše ostatní je zcela zbytečné ;) 

Tuto knížku jsem si půjčila na popud Ádi, tedy díky za inšpír!



Peter Hoeg - Příběhy jedné noci (1999)
Všechny příběhy knihy se odehrávají v noci 19. března 1929 na nejrůznějších místech světa - v Dánsku, ve východní Africe a v Paříži. Povídky lze označit jako fantastické dobrodružné milostné příběhy s existenciálním podtextem. Hoegův styl okouzluje čtenáře svým magickým realismem a dráždí svou dvojakostí a napětím mezi až extatickým způsobem vyprávění a vznosným a vzletným poetickým jazykem na straně jedné a neustále přítomnou sžíravou ironií a krutým černým humorem na straně druhé. P. Hoeg získal uznání a proslavil se na celém světě svou třetí knihou, vynikajícím románem a bestselerem Cit slečny Smilly pro sníh (1992, č. Argo, 1997), podle mnohých jsou ale jeho doposud nejlepším dílem právě Příběhy jedné noci.

O autorovi: Současný nejlepší a nejpřekládanější dánský spisovatel. Napsal toho spoustu, nejznámějším románem je Cit slečny Smilly pro sníh. Příběhy jedné noci jsem jako knihu už četla, vím že se mi líbila, ale nevím moc o čem byla, tak si ji přečtu znova.


Hezký večer.

Máme odpromováno :)

Hurá hurá hurá! Tak jsme se dočkali a máme odpromováno. Poslední tečka za dobytým titulem (což na tom, že je to titul tak malinkatý) je za náma. A jaké to bylo? No slavnostní!

Páni ve fraku hráli, my jsme se smáli, rodičové plakali a děkani a proděkani tlachali. Krása krása krása! Bez nadsázky jsme na sebe hrdí, že jsme neupadli, neztrapnili se, nekoktali a diplom si vzít nezapomněli. Haló haló, proč je fotek málo? A tak fotím jako hrom, ať je fotek milión. A těch květin! Flóra Olomouc se může stydět. Krásná květena zdobí skromný příbytek - jedna od milého, jedna od naší Léni, z Grygova gerbery, od Davči růže, od tetičky orchidei a od sestřičky nevím sice co, ale je to hezké květináčové ;). 

Solidně jsme si nacpali bříška vývarovou polévkou, specialitkou z tvarůžků, ertepličkama pečenýma a to vše zapili lahodným vínem a chmelovým mokem. Večer všechno s kamarády probrali, pár pivních kousků do sebe nalili, o dva rumy se obohatili a už teď se těšíme na další slávu v propoceném taláru. Jó, měli jsme se fajn. A pořád  máme. Tak se taky mějte ;)

Svatý Martin s předstihem

Protože nemáme ve čtvrtek co na práci, a taky proto, že můj svatý Martin měl v úmysl navečír jet domů, oslavili jsme jeho jmeniny s předstihem. Ale ve velkém stylu!

Ráno jsme se vyspali doslova do růžova, když už jsme do školy nemuseli ;) Marťa pak přece jenom šel navštívit své hodiny na fildě, a já jsem se dala do svátečního vaření. Tříchodové menu lepší jak v pořadu Prostřeno! Zeleninová polévka ( z maminčiny domácí nakládané zeleniny, žádný glutamát), Zapečené těstoviny s kuřecím masem, smetanou a sýrem, a jako desert puding s meruňakam a piškotem (viz. foto). A k tomu všemu velkopopovický Kozel - Svatomartinské víno už vyprodali. Za tento oběd jsem od Marti dostala 11 bodů z deseti, což je, myslím, úspěch :)
Odpoledne jsme příjemně strávili lenošením. A večer se mi Marťa sbalil, že jde do školy, a pak jede domů, že má nějaké povinnosti. Tak volného večera se musí využít, a tak jsme se s holkama vydaly zase směrem na punčíky (to víte, ono nás to tam prostě táhne a láká). Marťa ale domů neodjel, hezky si nás u punčů našel, dali jsme si do sosáku, přestěhovali se do tepla do hospůdky, dali si ještě víc do sosáku a s lehkým krokem a veselou písní jsme se vydali k domovu. Noc už tak veselá nebyla, ráno přišel bolehlav a jiné příznaky kocoviny, a taky věčné a smrtelné přísahání, že na alkohol už nikdy nešáhnem...NIKDY, nikdy, aspoň do příštího týdne ne :) Bílého koňa jsme Marťovi propili a než vydělá na nového, tak sněhovou nadílku nečekejte.

Lyrické okénko

V úterý jsme s Áďou zabodovaly s naší autorskou tvorbou. Tak se s váma o ni podělíme, hezké čtení :)


Sobecká

Naposled se nadechnout,
spatřit znovu celý svět…

Sát život až do morku kostí
a vždy vědět, že jsem žil.
Jenže teď cítím na své hlavě něco,
co bolí, co tíží.
Je to ta nechutně vonící zem,
kusy hlíny, kameny, tlející hmyz, žízniví červi
šijí mi posmrtný šat.

Ale já se chci naposled nadechnout.
Mluvit s Fitzgeraldem,
s Bachem bušit do pián,
v noci chlastat s Bukowskim,
s Goyou zase obědvat.
Spatřit zase a znovu celý milovaný svět.

 S Ester hledět ke hvězdám.
Milovat se se Sofií.
Magdalénu líbat na nebeská ústa.

Matce a otci se pokorně poklonit za to,
že jsem mohl žít.

Avšak nyní již musím se
naposled nadechnout.
Sál jsem život až do morku kostí
a stále nevím, zdali jsem žil.
A nyní?
Na pokraji nového života či prachsprosté smrti
nemám dost a tuším,
že v téhle zemi jsem byl pouhý host.


Valčík pro Amélii


Z kavárny na rohu zní hudba klavíru,
tóny, jež skladatel psal přímo na míru,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.

Ukrytý za tóny vkrádám se nesměle,
se srdcem na dlani, přiznat se dospěle,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.

Se srdcem na dlani přiznat své bláznovství,
do očí pohlédnout, vyzradit tajemství
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být

Pohlédnout do očí s mandlovou příchutí,
na tváře bělostné, jak pírko labutí,
dívku, tu za pultem, poprvé políbit.

Z kavárny na rohu zní hudba klavíru,
valčík, jenž napsal jsem, ušitý na míru,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.

Poslední dny v součtu

Začátkem týdne se k blogu nikdy nedostanu, tak jen stručně, co že se to dělo:

Neděle - chachá! Neděle byla rozverná převelice, v neděli jsme s Áďou oficiálně zahájily letošní punčovou sezónu! Punčíky s ovocem, které bylo poctivě poctivě naloženo v rumu, nám šmákly, šmákly, šmákly...

Pondělí - ...šmákly, šmákly nám natolik, že jsme se na ně vydali společně s přáteli v pondělí znovu ;) Pro všechny Olomóčáky i jiné hosty, ten nejlepší punč (11 bodů z 10) najdete ZA kluzištěm, prodávají ho tam dvě fajné holčiny a nabídku mají velice pestrou (tato reklama je prosím neplacená;)) - PUNČ s brusinkami naloženými ve vodce, meruňkami v rumu (autorčin favorit), rozinkami v rumu a tropickým ovocem v rumu. Cena maloobchodní a příznivá, pouhých třicetpět korun českýc!

Úterý - škola, škola, škola, škola, škola, škola,škola, škola, škola, škola, škola, škola, škola, škola, škola, 

a ve vší té škole jsme měly úspěch v literární soutěži ;) podrobnosti se dozvíte v zítřejším příspěvku, tak neváhejte a čekujte blog!

Středa - dnes bylo školy mnohem méně :) jedinou zajímavostí je, že jsem dnes viděla slony! Jestli je chcete vidět taky, tak se mrkněte na odkaz http://www.youtube.com/watch?v=1G4isv_Fylg&feature=player_embedded#! Den však ještě nekončí tak uvidíme, co nám ještě přinese.

Mějte se famfárově

Hudební okénko

Poslední dny, hodiny a minuty rozeznívají mé nakřápnuté reproduktory dvě kapely, jedna domácí a jedna zahraniční. Každá je jiná, obě jsou skvělé! Tak tedy stručné info a ukázka k nalákání.

Dědovy blechy (Cze)
Já hloupá vynechala koncert, na živo jsou prý ještě lepší.
Co o nich říct. Šikovní kluci z Vysokého Mýta, co hrají jako o život a ničeho se nezaleknou. Popový rock míchnutý rockovým popem, to vše doplněno vtipnými texty, tak takovýto guláš se nezají!

Konec žblechtání, následuje klip: http://www.youtube.com/watch?v=DMDzJYt1cRA
Více informací o Blechách a taky více ukázek pak najdete na: http://bandzone.cz/dedovyblechy#!/dedovyblechy?at=info

Druhou kapelou jsou The Baseballs (Německo)

Hážu otázku do placu - jsou the Baseballs originální, anebo se prostě jen vezou na známých melodiích?

Podle mě vzali od každého trochu a moderní songy komerčních rádií převedli do osvědčených rytmů let Elvisovských. 

"Jejich retro styl využívá hudebních postupů typických pro rockabilly a oblečení imituje módu americké mládeže 50. let (greasers)."  

Prostě spoustu pomády ve vlasech, kostkovaná košile a kotletky jak na gril. Hudba netradiční, skočná a zábavná ;)

Posuďte sami: http://www.youtube.com/watch?v=CpWAl8C0H0A 

Severní pól dobyt!

Hustá mlha nad Olomoucí se konečně rozplynula a my jsme se vydali spolu s ostatními nadšenci mrknout do S-Cube, jak se dobývá severní pól (rozuměj pasování prváků katedry rekreologie ;)). Jářku žádná snadná práce to tedy nebyla.

Napětí gradovalo mrazivým sálem, ale nakonec se vše vydařilo a všichni udělali povinnou točku kolem točny ;) My jim k tomu tleskáme a gratulujeme.


Akce se (po letech) vydařila na výbornou, společnost byla sice nepočetná, o to však kvalitnější! Od nevšedních zážitků a výborné zábavy nás (ke vší naší smůle) odtrhnulo naše znovunabyté poctivé studijní svědomí. Jaké neřesti se tedy děly v sále po odbití půlnoci, už bohužel (bohudík?) nevíme. Klobouk dolů před těmi hravými rekrouši! Škoda jen, že platí známé: Smích? Přejde!

Když se kafe ulije

Víte co vznikne když se kafe ulije? Ulité kafé!

My v Brodě jedno takové Ulité kafé máme, tak jsme jej šly včera omrknout. Už při vstupu na nás kavárna (kterou najdete u malých schodů) dýchla domáckou atmosférou. Nadšení majitelů se odráží všude kolem. Nábytek co kus, to originál, stolečky malé i menší, gauče velké i větší :) A těch knih!!!.Večer to byl víc jak kvalitní - kvalitní společnost (děkuju našemu dívčímu spolku), kvalitní víno a s tím související kvalitní konverzace ;). A po domácku pečený perník s kokosem za lidovou cenu byl jen sladkou tečkou na závěr. Škoda že nás vyprovodili tak brzo - i když, možná je to dobře :)

Prostě a jednoduše ideální místo na brzkou snídani, letmou odpolední kávu, čaj o páté, či příjemný večer u dvojky bílého nebo červeného. A tož tak :)

 Ulité kafé najdete i na sociální síti, nebo-li na eFBíčku http://cs-cz.facebook.com/ulitekafe

Žítkovské bohyně

Tentokráté trochu s folkloristiky. Víte, kdo jsou to žítskovské bohyně?

Žítkovské bohyně byly (a jsou?) vědmy a léčitelky, žijící na Žítkové v dobách dávných i nedávných. Lidé je buď uznávali, a nebo je odsuzovali jako šarlatánky. Kopaničáři je však považovali za své "doktory". Bohyně se vyznaly v kde čem, znaly umění bylinkářské, léčitelské, věděly o lidské duši, o síle přírody i o síle víry. Žítková je mi blízká, babička se tam narodila, takže mám kopaničářství v krvi. O tom, jakým krásným krajem kopanice a Žítková jsou, vám povím jidny. Dnes pouze o bohyňách.

Mladá spisovatelka Kateřina Tučková v těchto dnech připravuje vydat svůj druhý román s názvem Žítkovské bohyně. A o čem kniha je? To vám nepovím, ani já sama to ještě pořádně nevím. Zkusím vás jen nalákat krátkou ukázkou:

"Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat — prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou?..."


Já se na román těším, třeba potěší i vás. Hezký den.

Na krátké slovo autorky o knížce se můžete podívat na odkazu http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318911545-kultura-s-dvojkou/211542156000162-kultura-s-dvojkou/obsah/174735-roman-zitkovske-bohyne/

Obal knížky Žítkovské bohyně

Druhý domov

Tak, a je to tady! Dospívám.
Po letech strávených na kolejích jsem změnila bydlení. Teď žijem spolu s milým, máme svůj pokoj a máme se fajn. Původní nepořádek jsme proměnili v pořádek, Marťa se chopil mužských prací, já si ulítla v Ikey a výsledek? Nahlédněte níže, myslím, že stojí za to ;).

Úpravy to nejsou definitivní, stále je co zlepšovat. O novotách u nás doma vás milí čtenáři budu informovat :)

Kratochvíle

Po dlouhatánské době jsme se s kamarádkou rozhodly zahnat nudu v čajovně Kratochvíle. Zadečky jsme si usadily přímo u šicího stroje a jaly jsme se čajovat. A co že naplnilo naše hliněné čajové konvičky?

První (šťastná) volba padla na klasiku všech čajových klasik - Yoggi čaj. Odborná literatura o Yoggi čaji praví toto:
"Samé dobré koření a hrst černého silného čaje, to vše zalité notnou dávkou mléka, tvoří tuto zvláštnost v galerii čajových portrétů. Skořice, zázvor, černý pepř, hřebíček a zvláště kardamon mají na svědomí zvláštní účinky nápoje, o němž se říká, že podporuje duševní bystrost a mysl i tělo uvádí do lehce euforického stavu. Zahřeje i potěší v každé době."
Lahoda, lahoda, lahoda!


Druhou čajovou volbou (řadím ji do kategorie méně šťastných) byl nápoj Leprikónů...mno, nic moc. Rozplývat se tentokrát nebudu, protože ještě teď cítím na jazyku pachuť s příměskem cementu a smekty (taková ta dobrota proti srajdě). Chybami se člověk učí ;)

Tekutiny jsme doplnily o dobrůtky - vegetariánské tousty a oříšky v čokoládě. Nu a tak jsme se tedy měly.

Posezení u šicího stroje

čaj

Yogi

více o Kratochvíli najdete na: http://www.kratochvile.com/

Podzimní kompot

Venku mrzne jako když praští, a tak není nad to, uvařit si něco dobrého a teplého. Svařák, grog a punče prozatím stranou, toto veselé období nás teprve čeká. Jabka a hrušky rostou jak hóby po dešti, tak si uvaříme kompot ;)

Co je třeba:

Jabka a hrušky (kolik je libo)
rybíz
citrón
celou skořici a hřebíček
vanilínový cukr
obyčejný cukr

Jak na to: 
Jabka a hrušky oloupejte, nakrájejte na půlměsíčky a dejte do hrnce. Zalejte je vodou tak, aby byly pořádně potopené. Přidejte vanilínový i obyč cukr, skořici (cca 2), hřebíček (cca 5), šťávu z půlky citrónu a trošku nastrouhané citronové kůry. Vše přiveďte k varu. Jakmile bude kompot hezky pobublávat, přihoďte do hrnce rybíz (klíďo mražený). Povařte ovoce do změknutí a tradáá, kompot je hotov. Nalejte jej do misek a užijte si konzumaci ;) Šmakózní!

Pár fotek pro představu, dobrou chuť ;)

Psík

Tak jsme bez psíka...
A byl to ten nejlepší psík, co znám. Nelinka. Pila pivo, jedla buchty, a žila dlouhý psí život. Měla svůj vlastní svetr, svou vlastní koupelnu i vlastní ložnici. Měla nás ráda, a my měli rádi ji. Prostě psík, jak má být.

Zasazeno, sklizeno.

Nechci fušovat Přemkovi Podlahovi do řemesla, jen se s vámi krátce podělím o naše letošní zahrádkářské úspěchy. Ne však o tom, co nám vyrostlo v záhoncích. Chci se zde pochlubit tím, co se nám pro letošek urodilo v květináčích.
Poprvé jsme se ségrou (tímto ji zdravím ;)) zkusily zasadit domácí bylinky do truhlíku, a světe div se, ono nám něco vyrostlo. Bazalka, oregano i řapíkatý celer za čerstva výtečně posloužili k přípravě všemožných jídel (hlavně kombinace domácích rajčat, bazalky, mozzareli a oliváče byla skvostná). A to, co se čerstvé nezbaštilo (i psík si pošmáknul!), nám pak zbylo na sušení.  
Ha, a já právě dosušila! - tedy jen bazalku, oregano, a taky malinkaté chilli papričky od Anežky. Toto domácí koření jsem uložila hezky do skleniček a na ty jsem si vyrobila takové maličké štítky s popiskem. Musím podotknout, že pro dnešní den jsem se sebou moc spokojená :). Příjemný zbytek dne i vám.

Foster the People

Nebojte se, nehodlám psát příspěvek v angličtině (ani to neumím :P), ale mrknem se spolu do hudebního průmyslu.

Foster the People je stále ještě debutující kapelou ze slunné Kalifornie. Dneska mi tenhle hudební počin zní z repráků pořád dokola, a tak se s váma o něj podělím.
Základní údaj, co nemusíte vůbec vědět (ale já vám ho stejně povím;)) jsou jména těhle fešáků: Mark Foster (zpěv, klávesy, syntezátory, kytary), Mark Pontius (bicí) a Cubbie Fink (baskytara). Kluci se dali dohromady, spolu hrajou nějaký ten pátek a zatím se u toho dobře baví. O čem že ta jejich muzika vlastně je? Jsou to přímé rytmy, trochu bicí, trochu kytary, trochu klavíru a trochu víc elektra. Hudba je to lehce éterická, lehce nostalgická, ale velmi řízná a slyšná. Pobrukování si je při poslechu téměř nutností. Česká kritika se na Foster the People pěkně vozí a vesměs je odsuzuje. Já jsem jiného názoru, trefili se mi do vkusu a už okupujou (a chvíli asi budou) můj hudební top10 žebříček. A vy si je posuďte sami. Dva klipové odkazy najdete níže. Hezký podvečer.


Poslechněte si písně Houdini a Pumped Up Kicks

 

Foster the People

Jinak kdybyste náhodou kápli někde na webu na eLPíčko téhle kapely, tak dejte echo ;) 

Obal alba Torches (2011)