V pondělí jsme se vydali na přednášku českého písničkáře a také básníka a odborníka Jarka Nohavici o pravosti Bezručových Slezských písních.
Pro nezasvěcené do "bezručovské" tématiky - doteď se vlastně neví, jestli Petr Bezruč (vl. jménem Vladimír Vašek) napsal, anebo nenapsal Slezské písně. No a Jarek Nohavica nám přijel osobně dokázat, že si vlastně tak nějak můžeme myslet, či se alespoň domnívat, že ty písně ve skutečnosti napsal (aspoň některé) někdo úplně jiný - Bezručův přítel Ondřej Boleslav Peter! Škandál po více jak sto letech ;).
Přednáška to byla mimořádně poutavá, aula FF UP byla nacpaná k prasknutí a pan Nohavica byl víc než famózní! Odborník na slovo vzatý (bez nadsázky, je vidět, že se Bezručem opravdu zabývá delší dobu), který nás svými přesvědčivými a vtipnými argumenty alespoň nahlodal, jak že to s tím Vladimírem Vaškem, alias Petrem Bezručem vlastně bylo. Aplaus se nesl sálem, akademičtí rejpalové si sice neodpustili vrtnout si do neštudovaného prezentéra, ale Ladovská zima je Ladovská zima ;). Pro vícero informací si od 1.12.2011 můžete kliknout na Nohavicův web www.petrbezruc.cz.
Pro pobavení jeden Bezruč online http://www.youtube.com/watch?v=nNcG_BJuAUM
Hezký podvečer
čtvrtek 24. listopadu 2011
sobota 19. listopadu 2011
Sváteční výletování
Venku mlha tak hustá, že by se dala krájet i strouhat. Přesto jsme se rozhodli využít svátečního dne a vyrazit na výlet. Na velkolepý výlet na Maršov, protože tam je na podzim krásně. Co na tom, že jsme si neviděli na špičku nosu. Co na tom, že venku se teploměr klanil spíš k nule. Co na tom, že sluníčko si vzalo ve čtvrtek volno. Stejně jsme vyrazili a dobře jsme udělali.
17. listopad - studentů den. Dva studenti tělocviku proto nezaháleli a razili si to do kopce hezky zvesela. Hodně si povídali, občas zpívali, občas si jen tak štrupali až dorazili k cíli. Lípa na kopečku nad dědinou už je bez listí, ale i tak je tam vážně hezky (mlhavý Maršov jsme ani nezahlédli). Na fotce u křížku se moc nesmějem, to jen že nám úsměv trošku zamrzli tím sychravým počasím :) Dali jsme si šálek čaje, zblajzli banán a šli (a trochu se vezli) směrem domů. Pracovat, ale o tom až jindy... Šalom
17. listopad - studentů den. Dva studenti tělocviku proto nezaháleli a razili si to do kopce hezky zvesela. Hodně si povídali, občas zpívali, občas si jen tak štrupali až dorazili k cíli. Lípa na kopečku nad dědinou už je bez listí, ale i tak je tam vážně hezky (mlhavý Maršov jsme ani nezahlédli). Na fotce u křížku se moc nesmějem, to jen že nám úsměv trošku zamrzli tím sychravým počasím :) Dali jsme si šálek čaje, zblajzli banán a šli (a trochu se vezli) směrem domů. Pracovat, ale o tom až jindy... Šalom
Uherskobrodská knihovna
Touha po čtení a taky zima jak na Sibiři - to byly dva hlavní motivy, které mě včera v podvečer zahnaly do naší knihovny. Trošku sem se bála, že nemám zaplacen roční poplatek (lidová cena za hubičku - 60 Kč), když se na mě ta paní za pultem tak kabonila. Ale mýlila jsem se, ona se ta bába kabonila pořád (imidž je na nic).
A co jsem si půjčila? No samou kvalitní literaturu přece, jak jinak:
Jan Balabán - Kudy šel anděl (2003)
Martin Vrána dospívá v sedmdesátých letech na ostravském sídlišti. Navlas stejné panelové domy se stejně olezlými putykami, místo bez náměstí či kostela – tak vnímáme atmosféru města, na které se snáší temno doby; města, v níž hlavní postava prožívá milostný vztah a zatvrzele, třebaže nehlučně vzdoruje sídlištní maloměstskosti i socialismu lepších zítřků.
O autorovi: Jan Balabán se narodil v Šumperku roku 1961, zemřel v roce 2010. Absolvoval FF UP v Olomouci, obor čeština - angličtina. Je držitelem ceny Magnesia Litera za romány Možná že odcházíme (2005) a Zeptej se táty (2011).
Irena Dousková - O bílých slonech (2008)
Hrdinové jsou obyčejní, všední – nikoli bezbarví. Každý naplňuje tezi o jedinečném osudu, ve kterém se zrcadlí kus velkých dějin. Jejich příběhy mají překvapivě málo děje, o to víc a naléhavěji však rozvíjejí atmosféru, navozují pocit, který autorka pojmenovává jako „vůni času“.
O autorce: Famózní autorka Hrdého Budžese, říkat vše ostatní je zcela zbytečné ;)
Tuto knížku jsem si půjčila na popud Ádi, tedy díky za inšpír!
Peter Hoeg - Příběhy jedné noci (1999)
Všechny příběhy knihy se odehrávají v noci 19. března 1929 na nejrůznějších místech světa - v Dánsku, ve východní Africe a v Paříži. Povídky lze označit jako fantastické dobrodružné milostné příběhy s existenciálním podtextem. Hoegův styl okouzluje čtenáře svým magickým realismem a dráždí svou dvojakostí a napětím mezi až extatickým způsobem vyprávění a vznosným a vzletným poetickým jazykem na straně jedné a neustále přítomnou sžíravou ironií a krutým černým humorem na straně druhé. P. Hoeg získal uznání a proslavil se na celém světě svou třetí knihou, vynikajícím románem a bestselerem Cit slečny Smilly pro sníh (1992, č. Argo, 1997), podle mnohých jsou ale jeho doposud nejlepším dílem právě Příběhy jedné noci.
O autorovi: Současný nejlepší a nejpřekládanější dánský spisovatel. Napsal toho spoustu, nejznámějším románem je Cit slečny Smilly pro sníh. Příběhy jedné noci jsem jako knihu už četla, vím že se mi líbila, ale nevím moc o čem byla, tak si ji přečtu znova.
Hezký večer.
A co jsem si půjčila? No samou kvalitní literaturu přece, jak jinak:
Jan Balabán - Kudy šel anděl (2003)
Martin Vrána dospívá v sedmdesátých letech na ostravském sídlišti. Navlas stejné panelové domy se stejně olezlými putykami, místo bez náměstí či kostela – tak vnímáme atmosféru města, na které se snáší temno doby; města, v níž hlavní postava prožívá milostný vztah a zatvrzele, třebaže nehlučně vzdoruje sídlištní maloměstskosti i socialismu lepších zítřků.
O autorovi: Jan Balabán se narodil v Šumperku roku 1961, zemřel v roce 2010. Absolvoval FF UP v Olomouci, obor čeština - angličtina. Je držitelem ceny Magnesia Litera za romány Možná že odcházíme (2005) a Zeptej se táty (2011).
Irena Dousková - O bílých slonech (2008)
Hrdinové jsou obyčejní, všední – nikoli bezbarví. Každý naplňuje tezi o jedinečném osudu, ve kterém se zrcadlí kus velkých dějin. Jejich příběhy mají překvapivě málo děje, o to víc a naléhavěji však rozvíjejí atmosféru, navozují pocit, který autorka pojmenovává jako „vůni času“.
O autorce: Famózní autorka Hrdého Budžese, říkat vše ostatní je zcela zbytečné ;)
Tuto knížku jsem si půjčila na popud Ádi, tedy díky za inšpír!
Peter Hoeg - Příběhy jedné noci (1999)
Všechny příběhy knihy se odehrávají v noci 19. března 1929 na nejrůznějších místech světa - v Dánsku, ve východní Africe a v Paříži. Povídky lze označit jako fantastické dobrodružné milostné příběhy s existenciálním podtextem. Hoegův styl okouzluje čtenáře svým magickým realismem a dráždí svou dvojakostí a napětím mezi až extatickým způsobem vyprávění a vznosným a vzletným poetickým jazykem na straně jedné a neustále přítomnou sžíravou ironií a krutým černým humorem na straně druhé. P. Hoeg získal uznání a proslavil se na celém světě svou třetí knihou, vynikajícím románem a bestselerem Cit slečny Smilly pro sníh (1992, č. Argo, 1997), podle mnohých jsou ale jeho doposud nejlepším dílem právě Příběhy jedné noci.
O autorovi: Současný nejlepší a nejpřekládanější dánský spisovatel. Napsal toho spoustu, nejznámějším románem je Cit slečny Smilly pro sníh. Příběhy jedné noci jsem jako knihu už četla, vím že se mi líbila, ale nevím moc o čem byla, tak si ji přečtu znova.
Hezký večer.
Máme odpromováno :)
Hurá hurá hurá! Tak jsme se dočkali a máme odpromováno. Poslední tečka za dobytým titulem (což na tom, že je to titul tak malinkatý) je za náma. A jaké to bylo? No slavnostní!
Páni ve fraku hráli, my jsme se smáli, rodičové plakali a děkani a proděkani tlachali. Krása krása krása! Bez nadsázky jsme na sebe hrdí, že jsme neupadli, neztrapnili se, nekoktali a diplom si vzít nezapomněli. Haló haló, proč je fotek málo? A tak fotím jako hrom, ať je fotek milión. A těch květin! Flóra Olomouc se může stydět. Krásná květena zdobí skromný příbytek - jedna od milého, jedna od naší Léni, z Grygova gerbery, od Davči růže, od tetičky orchidei a od sestřičky nevím sice co, ale je to hezké květináčové ;).
Solidně jsme si nacpali bříška vývarovou polévkou, specialitkou z tvarůžků, ertepličkama pečenýma a to vše zapili lahodným vínem a chmelovým mokem. Večer všechno s kamarády probrali, pár pivních kousků do sebe nalili, o dva rumy se obohatili a už teď se těšíme na další slávu v propoceném taláru. Jó, měli jsme se fajn. A pořád máme. Tak se taky mějte ;)
sobota 12. listopadu 2011
Svatý Martin s předstihem
Protože nemáme ve čtvrtek co na práci, a taky proto, že můj svatý Martin měl v úmysl navečír jet domů, oslavili jsme jeho jmeniny s předstihem. Ale ve velkém stylu!
Ráno jsme se vyspali doslova do růžova, když už jsme do školy nemuseli ;) Marťa pak přece jenom šel navštívit své hodiny na fildě, a já jsem se dala do svátečního vaření. Tříchodové menu lepší jak v pořadu Prostřeno! Zeleninová polévka ( z maminčiny domácí nakládané zeleniny, žádný glutamát), Zapečené těstoviny s kuřecím masem, smetanou a sýrem, a jako desert puding s meruňakam a piškotem (viz. foto). A k tomu všemu velkopopovický Kozel - Svatomartinské víno už vyprodali. Za tento oběd jsem od Marti dostala 11 bodů z deseti, což je, myslím, úspěch :)
Odpoledne jsme příjemně strávili lenošením. A večer se mi Marťa sbalil, že jde do školy, a pak jede domů, že má nějaké povinnosti. Tak volného večera se musí využít, a tak jsme se s holkama vydaly zase směrem na punčíky (to víte, ono nás to tam prostě táhne a láká). Marťa ale domů neodjel, hezky si nás u punčů našel, dali jsme si do sosáku, přestěhovali se do tepla do hospůdky, dali si ještě víc do sosáku a s lehkým krokem a veselou písní jsme se vydali k domovu. Noc už tak veselá nebyla, ráno přišel bolehlav a jiné příznaky kocoviny, a taky věčné a smrtelné přísahání, že na alkohol už nikdy nešáhnem...NIKDY, nikdy, aspoň do příštího týdne ne :) Bílého koňa jsme Marťovi propili a než vydělá na nového, tak sněhovou nadílku nečekejte.
Ráno jsme se vyspali doslova do růžova, když už jsme do školy nemuseli ;) Marťa pak přece jenom šel navštívit své hodiny na fildě, a já jsem se dala do svátečního vaření. Tříchodové menu lepší jak v pořadu Prostřeno! Zeleninová polévka ( z maminčiny domácí nakládané zeleniny, žádný glutamát), Zapečené těstoviny s kuřecím masem, smetanou a sýrem, a jako desert puding s meruňakam a piškotem (viz. foto). A k tomu všemu velkopopovický Kozel - Svatomartinské víno už vyprodali. Za tento oběd jsem od Marti dostala 11 bodů z deseti, což je, myslím, úspěch :)
Odpoledne jsme příjemně strávili lenošením. A večer se mi Marťa sbalil, že jde do školy, a pak jede domů, že má nějaké povinnosti. Tak volného večera se musí využít, a tak jsme se s holkama vydaly zase směrem na punčíky (to víte, ono nás to tam prostě táhne a láká). Marťa ale domů neodjel, hezky si nás u punčů našel, dali jsme si do sosáku, přestěhovali se do tepla do hospůdky, dali si ještě víc do sosáku a s lehkým krokem a veselou písní jsme se vydali k domovu. Noc už tak veselá nebyla, ráno přišel bolehlav a jiné příznaky kocoviny, a taky věčné a smrtelné přísahání, že na alkohol už nikdy nešáhnem...NIKDY, nikdy, aspoň do příštího týdne ne :) Bílého koňa jsme Marťovi propili a než vydělá na nového, tak sněhovou nadílku nečekejte.
Lyrické okénko
V úterý jsme s Áďou zabodovaly s naší autorskou tvorbou. Tak se s váma o ni podělíme, hezké čtení :)
Sobecká
Naposled se nadechnout,
spatřit znovu celý svět…
Sát život až do morku kostí
a vždy vědět, že jsem žil.
Jenže teď cítím na své hlavě něco,
co bolí, co tíží.
Je to ta nechutně vonící zem,
kusy hlíny, kameny, tlející hmyz, žízniví červi
šijí mi posmrtný šat.
Ale já se chci naposled nadechnout.
Mluvit s Fitzgeraldem,
s Bachem bušit do pián,
v noci chlastat s Bukowskim,
s Goyou zase obědvat.
Spatřit zase a znovu celý milovaný svět.
S Ester hledět ke hvězdám.
Milovat se se Sofií.
Magdalénu líbat na nebeská ústa.
Matce a otci se pokorně poklonit za to,
že jsem mohl žít.
Avšak nyní již musím se
naposled nadechnout.
Sál jsem život až do morku kostí
a stále nevím, zdali jsem žil.
A nyní?
Na pokraji nového života či prachsprosté smrti
nemám dost a tuším,
že v téhle zemi jsem byl pouhý host.
Valčík pro Amélii
Z kavárny na rohu zní hudba klavíru,
tóny, jež skladatel psal přímo na míru,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.
Ukrytý za tóny vkrádám se nesměle,
se srdcem na dlani, přiznat se dospěle,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.
Se srdcem na dlani přiznat své bláznovství,
do očí pohlédnout, vyzradit tajemství
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být
Pohlédnout do očí s mandlovou příchutí,
na tváře bělostné, jak pírko labutí,
dívku, tu za pultem, poprvé políbit.
Z kavárny na rohu zní hudba klavíru,
valčík, jenž napsal jsem, ušitý na míru,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.
Sobecká
Naposled se nadechnout,
spatřit znovu celý svět…
Sát život až do morku kostí
a vždy vědět, že jsem žil.
Jenže teď cítím na své hlavě něco,
co bolí, co tíží.
Je to ta nechutně vonící zem,
kusy hlíny, kameny, tlející hmyz, žízniví červi
šijí mi posmrtný šat.
Ale já se chci naposled nadechnout.
Mluvit s Fitzgeraldem,
s Bachem bušit do pián,
v noci chlastat s Bukowskim,
s Goyou zase obědvat.
Spatřit zase a znovu celý milovaný svět.
S Ester hledět ke hvězdám.
Milovat se se Sofií.
Magdalénu líbat na nebeská ústa.
Matce a otci se pokorně poklonit za to,
že jsem mohl žít.
Avšak nyní již musím se
naposled nadechnout.
Sál jsem život až do morku kostí
a stále nevím, zdali jsem žil.
A nyní?
Na pokraji nového života či prachsprosté smrti
nemám dost a tuším,
že v téhle zemi jsem byl pouhý host.
Valčík pro Amélii
Z kavárny na rohu zní hudba klavíru,
tóny, jež skladatel psal přímo na míru,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.
Ukrytý za tóny vkrádám se nesměle,
se srdcem na dlani, přiznat se dospěle,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.
Se srdcem na dlani přiznat své bláznovství,
do očí pohlédnout, vyzradit tajemství
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být
Pohlédnout do očí s mandlovou příchutí,
na tváře bělostné, jak pírko labutí,
dívku, tu za pultem, poprvé políbit.
Z kavárny na rohu zní hudba klavíru,
valčík, jenž napsal jsem, ušitý na míru,
dívce, co za pultem tak krásná zdá se být.
středa 9. listopadu 2011
Poslední dny v součtu
Začátkem týdne se k blogu nikdy nedostanu, tak jen stručně, co že se to dělo:
Neděle - chachá! Neděle byla rozverná převelice, v neděli jsme s Áďou oficiálně zahájily letošní punčovou sezónu! Punčíky s ovocem, které bylo poctivě poctivě naloženo v rumu, nám šmákly, šmákly, šmákly...
Pondělí - ...šmákly, šmákly nám natolik, že jsme se na ně vydali společně s přáteli v pondělí znovu ;) Pro všechny Olomóčáky i jiné hosty, ten nejlepší punč (11 bodů z 10) najdete ZA kluzištěm, prodávají ho tam dvě fajné holčiny a nabídku mají velice pestrou (tato reklama je prosím neplacená;)) - PUNČ s brusinkami naloženými ve vodce, meruňkami v rumu (autorčin favorit), rozinkami v rumu a tropickým ovocem v rumu. Cena maloobchodní a příznivá, pouhých třicetpět korun českýc!
Úterý - škola, škola, škola, škola, škola, škola,škola, škola, škola, škola, škola, škola, škola, škola, škola,
a ve vší té škole jsme měly úspěch v literární soutěži ;) podrobnosti se dozvíte v zítřejším příspěvku, tak neváhejte a čekujte blog!
Středa - dnes bylo školy mnohem méně :) jedinou zajímavostí je, že jsem dnes viděla slony! Jestli je chcete vidět taky, tak se mrkněte na odkaz http://www.youtube.com/watch?v=1G4isv_Fylg&feature=player_embedded#! Den však ještě nekončí tak uvidíme, co nám ještě přinese.
Mějte se famfárově
pátek 4. listopadu 2011
Hudební okénko
Poslední dny, hodiny a minuty rozeznívají mé nakřápnuté reproduktory dvě kapely, jedna domácí a jedna zahraniční. Každá je jiná, obě jsou skvělé! Tak tedy stručné info a ukázka k nalákání.
Dědovy blechy (Cze)
Já hloupá vynechala koncert, na živo jsou prý ještě lepší.
Co o nich říct. Šikovní kluci z Vysokého Mýta, co hrají jako o život a ničeho se nezaleknou. Popový rock míchnutý rockovým popem, to vše doplněno vtipnými texty, tak takovýto guláš se nezají!
Konec žblechtání, následuje klip: http://www.youtube.com/watch?v=DMDzJYt1cRA
Více informací o Blechách a taky více ukázek pak najdete na: http://bandzone.cz/dedovyblechy#!/dedovyblechy?at=info
Druhou kapelou jsou The Baseballs (Německo)
Posuďte sami: http://www.youtube.com/watch?v=CpWAl8C0H0A
Dědovy blechy (Cze)
Já hloupá vynechala koncert, na živo jsou prý ještě lepší.
Co o nich říct. Šikovní kluci z Vysokého Mýta, co hrají jako o život a ničeho se nezaleknou. Popový rock míchnutý rockovým popem, to vše doplněno vtipnými texty, tak takovýto guláš se nezají!
Konec žblechtání, následuje klip: http://www.youtube.com/watch?v=DMDzJYt1cRA
Více informací o Blechách a taky více ukázek pak najdete na: http://bandzone.cz/dedovyblechy#!/dedovyblechy?at=info
Druhou kapelou jsou The Baseballs (Německo)
Hážu otázku do placu - jsou the Baseballs originální, anebo se prostě jen vezou na známých melodiích?
Podle mě vzali od každého trochu a moderní songy komerčních rádií převedli do osvědčených rytmů let Elvisovských.
"Jejich retro styl využívá hudebních postupů typických pro rockabilly a oblečení imituje módu americké mládeže 50. let (greasers)."
Prostě spoustu pomády ve vlasech, kostkovaná košile a kotletky jak na gril. Hudba netradiční, skočná a zábavná ;)
Severní pól dobyt!
Hustá mlha nad Olomoucí se konečně rozplynula a my jsme se vydali spolu s ostatními nadšenci mrknout do S-Cube, jak se dobývá severní pól (rozuměj pasování prváků katedry rekreologie ;)). Jářku žádná snadná práce to tedy nebyla.
Napětí gradovalo mrazivým sálem, ale nakonec se vše vydařilo a všichni udělali povinnou točku kolem točny ;) My jim k tomu tleskáme a gratulujeme.
Akce se (po letech) vydařila na výbornou, společnost byla sice nepočetná, o to však kvalitnější! Od nevšedních zážitků a výborné zábavy nás (ke vší naší smůle) odtrhnulo naše znovunabyté poctivé studijní svědomí. Jaké neřesti se tedy děly v sále po odbití půlnoci, už bohužel (bohudík?) nevíme. Klobouk dolů před těmi hravými rekrouši! Škoda jen, že platí známé: Smích? Přejde!
Napětí gradovalo mrazivým sálem, ale nakonec se vše vydařilo a všichni udělali povinnou točku kolem točny ;) My jim k tomu tleskáme a gratulujeme.
Akce se (po letech) vydařila na výbornou, společnost byla sice nepočetná, o to však kvalitnější! Od nevšedních zážitků a výborné zábavy nás (ke vší naší smůle) odtrhnulo naše znovunabyté poctivé studijní svědomí. Jaké neřesti se tedy děly v sále po odbití půlnoci, už bohužel (bohudík?) nevíme. Klobouk dolů před těmi hravými rekrouši! Škoda jen, že platí známé: Smích? Přejde!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)