Když se kafe ulije

Víte co vznikne když se kafe ulije? Ulité kafé!

My v Brodě jedno takové Ulité kafé máme, tak jsme jej šly včera omrknout. Už při vstupu na nás kavárna (kterou najdete u malých schodů) dýchla domáckou atmosférou. Nadšení majitelů se odráží všude kolem. Nábytek co kus, to originál, stolečky malé i menší, gauče velké i větší :) A těch knih!!!.Večer to byl víc jak kvalitní - kvalitní společnost (děkuju našemu dívčímu spolku), kvalitní víno a s tím související kvalitní konverzace ;). A po domácku pečený perník s kokosem za lidovou cenu byl jen sladkou tečkou na závěr. Škoda že nás vyprovodili tak brzo - i když, možná je to dobře :)

Prostě a jednoduše ideální místo na brzkou snídani, letmou odpolední kávu, čaj o páté, či příjemný večer u dvojky bílého nebo červeného. A tož tak :)

 Ulité kafé najdete i na sociální síti, nebo-li na eFBíčku http://cs-cz.facebook.com/ulitekafe

Žítkovské bohyně

Tentokráté trochu s folkloristiky. Víte, kdo jsou to žítskovské bohyně?

Žítkovské bohyně byly (a jsou?) vědmy a léčitelky, žijící na Žítkové v dobách dávných i nedávných. Lidé je buď uznávali, a nebo je odsuzovali jako šarlatánky. Kopaničáři je však považovali za své "doktory". Bohyně se vyznaly v kde čem, znaly umění bylinkářské, léčitelské, věděly o lidské duši, o síle přírody i o síle víry. Žítková je mi blízká, babička se tam narodila, takže mám kopaničářství v krvi. O tom, jakým krásným krajem kopanice a Žítková jsou, vám povím jidny. Dnes pouze o bohyňách.

Mladá spisovatelka Kateřina Tučková v těchto dnech připravuje vydat svůj druhý román s názvem Žítkovské bohyně. A o čem kniha je? To vám nepovím, ani já sama to ještě pořádně nevím. Zkusím vás jen nalákat krátkou ukázkou:

"Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat — prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou?..."


Já se na román těším, třeba potěší i vás. Hezký den.

Na krátké slovo autorky o knížce se můžete podívat na odkazu http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318911545-kultura-s-dvojkou/211542156000162-kultura-s-dvojkou/obsah/174735-roman-zitkovske-bohyne/

Obal knížky Žítkovské bohyně

Druhý domov

Tak, a je to tady! Dospívám.
Po letech strávených na kolejích jsem změnila bydlení. Teď žijem spolu s milým, máme svůj pokoj a máme se fajn. Původní nepořádek jsme proměnili v pořádek, Marťa se chopil mužských prací, já si ulítla v Ikey a výsledek? Nahlédněte níže, myslím, že stojí za to ;).

Úpravy to nejsou definitivní, stále je co zlepšovat. O novotách u nás doma vás milí čtenáři budu informovat :)

Kratochvíle

Po dlouhatánské době jsme se s kamarádkou rozhodly zahnat nudu v čajovně Kratochvíle. Zadečky jsme si usadily přímo u šicího stroje a jaly jsme se čajovat. A co že naplnilo naše hliněné čajové konvičky?

První (šťastná) volba padla na klasiku všech čajových klasik - Yoggi čaj. Odborná literatura o Yoggi čaji praví toto:
"Samé dobré koření a hrst černého silného čaje, to vše zalité notnou dávkou mléka, tvoří tuto zvláštnost v galerii čajových portrétů. Skořice, zázvor, černý pepř, hřebíček a zvláště kardamon mají na svědomí zvláštní účinky nápoje, o němž se říká, že podporuje duševní bystrost a mysl i tělo uvádí do lehce euforického stavu. Zahřeje i potěší v každé době."
Lahoda, lahoda, lahoda!


Druhou čajovou volbou (řadím ji do kategorie méně šťastných) byl nápoj Leprikónů...mno, nic moc. Rozplývat se tentokrát nebudu, protože ještě teď cítím na jazyku pachuť s příměskem cementu a smekty (taková ta dobrota proti srajdě). Chybami se člověk učí ;)

Tekutiny jsme doplnily o dobrůtky - vegetariánské tousty a oříšky v čokoládě. Nu a tak jsme se tedy měly.

Posezení u šicího stroje

čaj

Yogi

více o Kratochvíli najdete na: http://www.kratochvile.com/

Podzimní kompot

Venku mrzne jako když praští, a tak není nad to, uvařit si něco dobrého a teplého. Svařák, grog a punče prozatím stranou, toto veselé období nás teprve čeká. Jabka a hrušky rostou jak hóby po dešti, tak si uvaříme kompot ;)

Co je třeba:

Jabka a hrušky (kolik je libo)
rybíz
citrón
celou skořici a hřebíček
vanilínový cukr
obyčejný cukr

Jak na to: 
Jabka a hrušky oloupejte, nakrájejte na půlměsíčky a dejte do hrnce. Zalejte je vodou tak, aby byly pořádně potopené. Přidejte vanilínový i obyč cukr, skořici (cca 2), hřebíček (cca 5), šťávu z půlky citrónu a trošku nastrouhané citronové kůry. Vše přiveďte k varu. Jakmile bude kompot hezky pobublávat, přihoďte do hrnce rybíz (klíďo mražený). Povařte ovoce do změknutí a tradáá, kompot je hotov. Nalejte jej do misek a užijte si konzumaci ;) Šmakózní!

Pár fotek pro představu, dobrou chuť ;)

Psík

Tak jsme bez psíka...
A byl to ten nejlepší psík, co znám. Nelinka. Pila pivo, jedla buchty, a žila dlouhý psí život. Měla svůj vlastní svetr, svou vlastní koupelnu i vlastní ložnici. Měla nás ráda, a my měli rádi ji. Prostě psík, jak má být.

Zasazeno, sklizeno.

Nechci fušovat Přemkovi Podlahovi do řemesla, jen se s vámi krátce podělím o naše letošní zahrádkářské úspěchy. Ne však o tom, co nám vyrostlo v záhoncích. Chci se zde pochlubit tím, co se nám pro letošek urodilo v květináčích.
Poprvé jsme se ségrou (tímto ji zdravím ;)) zkusily zasadit domácí bylinky do truhlíku, a světe div se, ono nám něco vyrostlo. Bazalka, oregano i řapíkatý celer za čerstva výtečně posloužili k přípravě všemožných jídel (hlavně kombinace domácích rajčat, bazalky, mozzareli a oliváče byla skvostná). A to, co se čerstvé nezbaštilo (i psík si pošmáknul!), nám pak zbylo na sušení.  
Ha, a já právě dosušila! - tedy jen bazalku, oregano, a taky malinkaté chilli papričky od Anežky. Toto domácí koření jsem uložila hezky do skleniček a na ty jsem si vyrobila takové maličké štítky s popiskem. Musím podotknout, že pro dnešní den jsem se sebou moc spokojená :). Příjemný zbytek dne i vám.

Foster the People

Nebojte se, nehodlám psát příspěvek v angličtině (ani to neumím :P), ale mrknem se spolu do hudebního průmyslu.

Foster the People je stále ještě debutující kapelou ze slunné Kalifornie. Dneska mi tenhle hudební počin zní z repráků pořád dokola, a tak se s váma o něj podělím.
Základní údaj, co nemusíte vůbec vědět (ale já vám ho stejně povím;)) jsou jména těhle fešáků: Mark Foster (zpěv, klávesy, syntezátory, kytary), Mark Pontius (bicí) a Cubbie Fink (baskytara). Kluci se dali dohromady, spolu hrajou nějaký ten pátek a zatím se u toho dobře baví. O čem že ta jejich muzika vlastně je? Jsou to přímé rytmy, trochu bicí, trochu kytary, trochu klavíru a trochu víc elektra. Hudba je to lehce éterická, lehce nostalgická, ale velmi řízná a slyšná. Pobrukování si je při poslechu téměř nutností. Česká kritika se na Foster the People pěkně vozí a vesměs je odsuzuje. Já jsem jiného názoru, trefili se mi do vkusu a už okupujou (a chvíli asi budou) můj hudební top10 žebříček. A vy si je posuďte sami. Dva klipové odkazy najdete níže. Hezký podvečer.


Poslechněte si písně Houdini a Pumped Up Kicks

 

Foster the People

Jinak kdybyste náhodou kápli někde na webu na eLPíčko téhle kapely, tak dejte echo ;) 

Obal alba Torches (2011)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Je libo poetickou bylinu?

Máme těch bylin doma hodně, neboť na žítkovských lukách jich roste požehnaně. A tak si je sbíráme a sušíme, aby nám sloužily ku prospěchu. Dnes mi do oka padla mateřídouška, jasná volba pro odpolední čaj. Podle mě je tahle léčivka nejlahodnější, krásně voní a navíc když kvete, lichotí oku svou nachovou barvou. Šálek si vždy dochutím včelím nebo pampeliškovým medem. Hnedle po prvním sladkém a voňavém loku je mi vážně hej...

"Kdo by neznal úvodní báseň Ebenovy Kytice. Pronikavá a přitom jemná vůně drobné byliny láká nejednoho obdivovatele přírody a poezie. Keříčkovitá bylina s malými nachově fialovými květy bývá nenápadně skryta v trávě, jindy pokrývá celé stráně v jednolitých kobercích." 

více o mateřídoušce na: http://hobby.idnes.cz/materidouska-uzkolista-thymus-serpyllum-fi3-/herbar.aspx?c=A100531_142943_herbar_kos

Jen stručně (a snad i výstižně:)

Neděle, pondělí, úterý..tři dny utekly jako voda. Krátká reflexe co že se to vůbec dělo:

Ach ty Váňo Josefe! (neděle)
Za celý rok si na koňské dostihy vzpomeneme sic jen jednou, za to však s náramnou parádou (letos páradou i s klobouky)! Velká Pardubická je opět za námi, a má (ne)překvapivého, ale zaslouženého vítěze. Malý Velký muž Josef Váňa to zase natřel všem žokejským "juniorům" a dokázal světu, že léta praxe a odříkání mají stále svůj výsledek. Za celou redakci našeho blogu mu od srdce gratulujeme!

Kohóti z Hané (pondělí)
Zimní stadion plný těžkooděných policistů značil jediné -  krajské derby je tu! Olomoučtí hokejisté to pěkně natřeli Šumperákům (konečný stav 7:2) a v plné parádě jim ukázali, že "liga je liga".

Pravidelná linka Neředín - Žižkovo náměstí (úterý)
Mé úterky jsou ve znamení cestování (žel bohu ne do teplých krajů). Nahoru, dolů, nahoru, dolů, neboli "Neředín - Pajdák, Neředín - Pajdák". Večer ještě trochu té pohybové (časem snad i pravidelné ) aktivity  na basketbalu a pak úmorem padnout do postele ;)

Olomoucké kašny

Co se vám vybaví, když se řekne Olomouc? Jistě hanácká metropole, město tvarůžků, Univerzita Palackého, arcibiskupství, Svatý kopeček a olomoucká zoo.

A co kašny? V Olomouci je jich více než 25 a jsou z různého období. Nejvýznamnější jsou jistě ty barokní. Je jich celkem sedm a společně vytváří soubor, jaký nemá ve světě obdoby. Tématicky jsou laděny do období antické mytologie. Najdeme zde tedy kašnu Neptunovu (Dolní náměstí), Herkulovu (Horní náměstí), Jupiterovu (Dolní náměstí), Caesarovu (Horní náměstí), Tritónů (Náměstí republiky), Merkurovu (u Prioru), Saturnovu (Klášterní Hradisko) a Delfínovu (u dominikánského kláštera, nenechte se zmýlit, není to ta na náměstí, kde vystřikuje voda z úst delfínů). Až na poslední jmenovanou jsou ostatní zapsány na seznamu národního kulturního dědictví. Tak šup šup, drobné do kapsy a rychle ke kašnám zajistit si taky trochu toho štěstí!
Více o olomouckých kašnách na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kašny_v_Olomouci
Inspirací k tomuto článku byl domácí úkol. Splněno.

Bez instalatéra

Nač instalatéra, to zvládne každý a ty taky! Do kolonky Čudla a její vlastnosti vepíšeme: naivní.
Jak na zrezivělou trubku u odpadu? Věnujte jí svůj čas a tu nejlepší péči, ona vám za odměnu praskne. Krásný pohled. Vtíravá vůně táhne se naší kuchyní.
"Je tady vůbec někdo z Přerova? Já mám totiž stoupačky prasklý!" 

Čudla na blogu

Sobotní odpoledne stalo se chvílí nudy. Prší tady a prší tam. Čaj zahřeje na duši i na těle. A knížka se tu dál povaluje. Strejda podzim se vrátil v plné síle a my mu to přejeme. Vítej na blogu, Čudlo!